Purpurové srdce za celoživotní práci s předčasně narozenými dětmi získala v roce 2024 MUDr. Dagmar Kovaříková. Ve zlínské nemocnici se podílela nejen na péči o ty nejmenší pacienty, ale také na zavádění moderních postupů a podpoře rodin v náročných životních situacích.
Od pediatrie k novorozencům
Dagmar Kovaříková nastoupila na lékařskou fakultu s jasným cílem věnovat se pediatrii. Po promoci v roce 1980 začala pracovat v tehdejším Okresním ústavu národního zdraví ve Zlíně. Právě tam si během praxe na různých úsecích dětského oddělení našla cestu k neonatologii, která se tehdy teprve formovala jako samostatný obor.
Zásadní zlom přišel s výstavbou nové porodnice v roce 1990, kdy doktorka Kovaříková nastoupila zpět na novorozenecké oddělení. Od té doby se stala pevnou součástí zlínského neonatologického týmu a u tohoto oboru zůstala až do důchodu.
U zrodu rooming-in i neonatologického standardu
Zlín byl v mnohém napřed. Ve chvíli, kdy se jinde teprve uvažovalo o rooming-in (společném pobytu matky a dítěte), začali ve Zlíně tento model testovat v praxi. Dagmar Kovaříková na oddělení aktivně pomáhala s přípravami a dokumentací. Data z tehdejších měření jasně prokázala pozitivní vliv rooming-in na rozvoj laktace i psychiku maminek.
Ve spolupráci s kolegy a novým vedením neonatologie se zlínské oddělení postupně zařadilo mezi špičková pracoviště. Rozšířilo technické zázemí, pořídilo ventilátory i přístroje umožňující jemnější podporu dýchání. Zaváděly se nové metody včetně hypotermie (léčebného ochlazení mozku po těžkém porodu), časného kontaktu dítěte s matkou a také klokánkování – i u dětí napojených na ventilátor.
Technika nestačí. Důležitá je i komunikace
Kromě odborné medicíny zdůrazňovala Dagmar Kovaříková během celého rozhovoru význam empatie a otevřené komunikace s rodiči. „Rodiče si pamatují, co jsme jim řekli, jak jsme se u toho tvářili, i to, jak se s námi cítili,“ říká. V době, kdy se dítě narodí předčasně, je psychická podpora často stejně důležitá jako medicínská péče.
Na oddělení se rodiče mohli informovat o stavu dítěte každý den. Lékaři a sestry je zapojovali do péče už během hospitalizace, matky měly možnost zůstat s dítětem na oddělení i po propuštění z JIP. „Pomáhá, když maminka cítí, že pro miminko může něco udělat. I drobný dotek má velký význam,“ popisuje Kovaříková.
I těžké situace k oboru patří
V neonatologii se lékaři často setkávají s mezními situacemi. Ne vždy se miminko podaří zachránit. Na tyto chvíle si člověk nezvykne, přiznává lékařka otevřeně. „Je důležité být upřímný, ale zároveň neztrácet naději. Každé z těchto dětí nás učí pokoře.“
Rodičům v takových chvílích zdravotníci umožňují rozloučení s dítětem, nabízejí podporu psychologa i prostor pro klidné zpracování situace. Oddělení připravilo i symbolické předměty – otisk nožičky nebo památeční krabičku.
Ocenění, které přišlo od rodičů
Po odchodu do penze se Dagmar Kovaříková věnovala rodině a odpočívala. Přesto její práce nezůstala zapomenuta. V roce 2024 ji rodiče nominovali na ocenění Purpurové srdce organizace Nedoklubko, které je udělováno zdravotníkům za mimořádnou podporu rodinám předčasně narozených dětí.
„Bylo to pro mě obrovské překvapení. Myslela jsem, že lidé zapomněli. Ale oni si pamatovali. Ten večer na Žofíně byl jedním z nejdojemnějších v mém životě.“
Vzkaz mladým lékařům? „Běžte do toho.“
Na závěr posílá MUDr. Kovaříková vzkaz všem, kdo zvažují kariéru v neonatologii: „Je to práce, která vás naučí spoustu věcí – odborně i lidsky. Budete mít možnost dělat špičkovou medicínu, a zároveň uvidíte výsledky své práce v reálném čase. Je to náročné, ale zároveň velmi naplňující.“
Dagmar Kovaříková během své praxe pomohla stovkám rodin. Za jejím jménem nestojí jen odborné znalosti, ale také obrovské nasazení, lidský přístup a schopnost být oporou i v nejtěžších chvílích. Zlínská neonatologie díky ní patří mezi ta místa, kde medicína není jen věda – ale i služba druhým.
Přečtěte si také rozhovor s paní doktorkou v 19. čísle časopisu Nejste v tom sami.
Napsat komentář