Románek
1. 4. 2024, 1:38 hod | 33+1 tt | 2440 g | 47 cm
Románek je naše druhorozené děťátko. Jeho sestřička kdysi taky „vyhrožovala“ předčasným příchodem na svět ve 33. týdnu, ale nakonec vydržela až do termínu – do 40+1. Románek se rozhodl jít na svět dřív.
Těhotenství
Začátek těhotenství byl plný nejistoty. Těhotenský test byl pozitivní až po 18 dnech zpoždění, přitom jsem do té doby podstupovala obstřiky zad a užívala silné léky.
Na gynekologii jsem šla kolem 8.–9. týdne, ale srdíčko ještě nebylo vidět a nález odpovídal spíš 5.–6. týdnu. Paní doktorka dala miminku šanci a pozvala nás za devět dní znovu – tentokrát už srdíčko bilo. Ale velikost stále neodpovídala. O dalších deset dní později už bylo vše v pořádku. Paní doktorka situaci vysvětlila opožděnou ovulací – otěhotněla jsem těsně před menstruací.
Až do 18. týdne těhotenství bylo vše klidné. Den před Vánoci jsem ale začala krvácet. Naštěstí to nic vážného nebylo a svátky jsme si mohli užít doma.
Ve 25. týdnu jsem skončila v nemocnici s respiračním onemocněním. Nasadili mi antibiotika – a od té doby šlo všechno jak po skluzavce. Další kontrola ukázala, že Románek je hlavičkou dolů a čípek se zkracuje. Pan doktor řekl, že budeme rádi, když vydržíme aspoň do 35. týdne. Začala jsem brát Progesteron a do péče si mě převzala porodnice v Bohunicích. Naštěstí jsem mohla zůstat doma.
Každý den jsem prosila Románka, ať vydrží aspoň do 1. 4. – na Velikonoce a Apríl zároveň. Když už nechce vydržet do mého vysněného termínu 19. 5.
Ve 28. týdnu jsem se necítila dobře a raději jsme jeli do nemocnice. Čípek se dál zkracoval a začala jsem se otevírat. Následovala maturace plic, převoz na Obilní trh a podání infuzí magnézia. Zvažovala se i tokolýza. Naštěstí se situace zklidnila a po pár dnech mě pustili domů.
Od té doby už mě sledovali jen v porodnici na Obilním trhu – aby bylo vše připravené, až se Románek rozhodne vykouknout na svět.
Na přelomu 31. a 32. týdne se situace znovu zhoršila. Objevil se zánět a streptokok, následovala další antibiotika. Ve 32+1 mě propustili domů – tehdy ještě netušíc, že za týden se vrátíme.
Porod
V neděli 31. 3. kolem 17. hodiny mi praskla voda. Byli jsme ve 33. týdnu. V porodnici zvažovali, jestli mě dají na JIP a zkusí porod oddálit, nebo rovnou na porodní box. Nakonec rozhodli – rovnou na box.
A jako by to byl osud, porodní asistentkou nám byla paní Veselá – ta, která mě propouštěla z nemocnice před týdnem. Byla nám obrovskou oporou. Vše nám s klidem vysvětlila – co nás může čekat, jaké máme možnosti. Velmi mě potěšila naděje, že když to zdravotní stav dovolí, proběhne bonding. Snažila se navodit pocit jistoty, ať už porod proběhne jakkoliv.
Nikdy nezapomenu, jak jsem jí večer říkala, že s Románkem jsme domluvení na zítřejší datum – 1. 4. A ona s úsměvem odpověděla: „Tak to nemusíme tlačit na pilu. Když jste domluvení, tak to tak bude.“
A opravdu – Románek se narodil 1. 4. 2024 v 1:38 za asistence paní Veselé a pana doktora Semana. Proběhl krátký bonding i dotepání pupečníku. Románek ale měl potíže s dýcháním a musel být převezen do inkubátoru.
Oddělení 11 – intermediální péče
Na oddělení 11 strávil Románek 22 dní. Docházela jsem za ním tak často jak to šlo. Bylo náročné zvládnout péči o dvouletou dceru, v tomto věku zcela závislou na mamince a péčí o Románka. Celkem 8 dní strávil v inkubátoru, 2,5 dne s CPAPem – který si sám vytrhl, a definitivně tak rozhodl, že už to dokáže sám. A dokázal!
Krmený byl sondou, později jsme začali zkoušet kojení. Měl potíže s tekutinami, dostal na 3 dny infuzi. Žloutenka se vrátila hned třikrát – naposledy právě v den, kdy jsem za ním nastoupila.
Pamatuji si, jak si hned vytrhl sondu. Sestřičky rozhodly, že to zkusíme bez ní. A už se k ní nevrátil. Papal krásně sám. V pondělí přišla ta nejkrásnější zpráva – „můžete jít domů.“
Románkovo zdraví
Cvičili jsme Vojtovku i Bobath koncept. Ve 2 měsících mu našli šelest na srdíčku, ale v 9 měsících ho už kardiologie propustila z péče. Na neurochirurgii nás sledovali kvůli podezření na kraniosynostózu – nakonec se projevila jen jako kosmetická vada a operace nebyla nutná. Jadérka na kyčlích se objevila až v 10 měsících, ale v roce už byla krásně vyvinutá. Kontrolu máme naplánovanou, až začne sám chodit. V říjnu prodělal covid, následovalo náročné období s dýcháním a inhalacemi – ale i to jsme společně zvládli.
A máme za sebou první biologický rok
Dnes je Románkovi rok. Váží 10 360 g a měří 78 cm. Je stále kojený, ale zeleninu a masíčko miluje. Má 11 zoubků, přeskakuje sezení a chodí kolem nábytku. Žvatlá „máma“, „táta“, „babi“, „děda“, „ham“ a samozřejmě jeho nejoblíbenější slovíčko – „ne.“ Dle fyzioterapie i neonatologie je vše v pořádku. Na další kontrolu máme přijít, až bude samostatně chodit – jinak nás už nepotřebují vidět. Naše paní doktorka říkala, že nečekala, že to dožene tak rychle – a on nejen dohnal, ale i předběhl!
Děkujeme všem, kdo se o mě i o našeho chlapečka starali. Díky vám má náš příběh šťastný konec – a nový začátek.
S láskou,
M+L+A+R Skřečkovi ♥
Napsat komentář