Neonatologie je certifikovaný obor základního oboru pediatrie, jehož obsahem je komplexní péče o všechny novorozence od okamžiku přerušení pupečníku až do 28. dne života nebo do propuštění domů.
Neonatolog, lékař specialista v oboru neonatologie, poskytuje specializovanou preventivní a léčebnou péči všem novorozencům, tedy zdravým donošeným novorozencům, novorozencům s vrozenými vývojovými vadami i předčasně narozeným novorozencům. Důležitou součástí práce neonatologa je intenzivní a resuscitační péče o kriticky nemocné a extrémně nezralé novorozence.
Česká neonatologie má ve srovnání s ostatními vyspělými zeměmi nadprůměrné výsledky neonatologické péče. Jedním z důvodů je velmi dobře zorganizovaný třístupňový systém péče, který byl ustanoven v 90. letech minulého století. Jeho základem je transport všech rizikových těhotných na pracoviště vyššího typu (tzv. transport „in utero“ – s dítětem v děloze). Díky tomu se více než 90 % nezralých novorozenců narodí přímo na pracovišti, které má s péčí o předčasně narozené děti dostatek zkušeností. Toto opatření významně zvyšuje šanci nezralého dítěte na přežití bez závažného postižení.
Neonatologie je podobor pediatrie, který se zabývá péčí o všechny novorozence, tedy zdravé donošené novorozence, novorozence s vrozenými vývojovými vadami i nezralé novorozence.
Odborník v oboru neonatologie (neonatolog) se zaměřuje na fyziologii a patofyziologii poporodní adaptace novorozence a asociovaných patologických stavů, ovládá resuscitaci a stabilizaci novorozence po porodu.
Pokrok v neonatologické péči posouvá hranici možné záchrany nezralého novorozence dál, proto přibývá přeživších novorozenců s extrémně nízkou porodní hmotností.
V současné době považujeme za hranici životaschopnosti 24. týden těhotenství. Dítě narozené v tomto týdnu má již cca. 40% naději na přežití. Důležitým aspektem neonatologické péče je také kvalita života dítěte.
Neonatologická pracoviště jsou organizována do tří stupňů:
Pracoviště I. stupně = regionální pracoviště, zajišťují poporodní péči o zdravé nebo jen lehce komplikované novorozence. Obvykle jsou součástí porodnic.
Pracoviště II. stupně = intermediární centra, jsou obvykle spádovými pracovišti pro pracoviště I. stupně. Zajišťují péči o středně nezralé novorozence, tedy o předčasně narozené děti po 31. týdnu těhotenství. Jsou schopna zajistit krátkodobou podporu dýchání, nemají však vybavení pro dlouhodobou intenzivní péči.
Pracoviště III. stupně = perinatologická centra, poskytují péči těžce a extrémně nezralým novorozencům, včetně nejzávažnějších případů. Mohou zajistit i dlouhodobou intenzivní péči včetně umělé plicní ventilace. Na některých pracovištích je i možnost zajistit mimotělní okysličování krve.
Díky obrovskému pokroku v péči o nedonošené děti v posledních desetiletích se daří zachraňovat čím dál více extrémně nezralých novorozenců. Problémem západní medicíny přestala být úmrtnost nezralých novorozenců, současná neonatologie se zaměřuje zejména na snížení morbidity, cílem je přežití bez závažného postižení a zlepšení kvality života přeživších nezralých novorozenců. Nejvíce komplikací a také nejvyšší riziko vzniku závažného postižení mají novorozenci narození okolo hranice viability (životaschopnosti). V České republice byla tato hranice legislativně ustanovena na 24. týden těhotenství. Z hlediska možnosti dlouhodobě přežít leží tato hranice v současnosti mezi 22.–23. týdnem. A navíc ne vždy se podaří určit přesnou délku těhotenství. Z těchto důvodů se mnohdy poskytuje intenzivní péče i novorozencům narozeným před hranicí viability, ve 22.–23 týdnu (v České republice poskytují péči těmto novorozencům na některých pracovištích, např. v porodnici U Apolináře v Praze). V současné době v ČR přežije bez závažného postižení více než 50 % novorozenců narozených ve 23.–24. týdnu těhotenství.
Napsat komentář