Milé Nedoklubko, ráda bych se podělila o příběh Tomáška, který je na světě jen díky tomu, že dokázal vydržel v bříšku 42 dní bez plodové vody a doufám že náš příběh pomůže ostatním maminkám a dá jim naději.
Naše cesta k miminku byla dlouhá a náročná. Přirozenou cestou se nám delší čas nedařilo, a tak jsme se nechali vyšetřit. Zjistili jsme, že nám to přirozenou cestou zkrátka nepůjde, a tak jsme se rozhodli pro IVF. I to bylo dost náročné, spousta léků a injekcí a šance na úspěch pouze 40 %. Bohužel první embryo se neuchytilo, ale druhé už ano. Tím začíná příběh našeho malého hrdiny, Tomáška.
Přesně 1. 6. 2022 mě vložili mamince do bříška, tatínek byl samozřejmě u toho. Oba doufali, že se uchytím. M oc si mě přáli. Maminka se tak těšila, že nevydržela čekat a po několika dnech si udělala test. Byl pozitivní, byl to skvělý okamžik. Po 14 dnech se moje přítomnost potvrdila i ve výsledcích z krve. Těhotenství probíhalo dobře, vypadalo to, že to spolu všechno zvládneme. Kontrola u paní doktorky ve 20 t.t. byla v pořádku. Ale pak se nám život obrátil vzhůru nohama. V neděli 16. 10. 2022 mamince odtekla voda. Maminka si z toho nedělala těžkou hlavu, domnívala se, že měla zkrátka jen nehodu. Neměla žádné bolesti ani tvrdé bříško. Ale tatínek chtěl mít jistotu, že jsme oba v pořádku, a tak maminku druhý den přesvědčil, aby šla k paní doktorce. Byl to pro oba hrozný šok, když paní doktorka rodičům řekla, že jsem bez vody. Okamžitě nás přijali do nemocnice a tím začíná naše další dobrodružství, nekonečný pobyt v nemocnici.
Tatínek o předčasném porodu nic nevěděl, a tak nás s maminkou odvezl do nemocnice. Ale protože jsem byl v tak nízkém týdnu, nemohli nic dělat, jen čekat, protože na předčasné porody tato nemocnice nemá kvalifikované odborníky ani vybavení. Na svět se mi naštěstí ještě nechtělo, a tak mamince nasadili kapačky s antibiotiky a hořčík. Po
pěti dnech mamince řekli, že pokud přes víkend nezemřu, nechají nás převézt do Mostecké nemocnice. Maminka okamžitě volala tatínkovi, měla o mě veliký strach, a proto zažádala o převoz hned. V Mostě po dlouhém zkoumání přehodnotili, v jakým týdnu jsem a vypočítali 23+3, takže mamince podali kortikoidy a opět nasadili kapačky. Plodová voda se sice vytvářela, ale také velmi rychle odtékala, maminka pouze ležela. V Mostecké nemocnici jsem vydržel bez vody celých 42 dní. Pak nastaly komplikace, maminka začala krvácet a já musel ven. Narodil jsem se 26. 11. 2022 v 10:15, ve 28+4 t.t. s porodní hmotností 960 g a délkou 32 cm, plánovaným císařským řezem.
Museli mě oživovat a díky bohu se jim to povedlo. Moje plíce se vyvíjely bez vody a bylo to znát. Závislost na kyslíku jsem měl dlouho, to mi trvalo nejdéle. Nevyhnula se mi ani novorozenecká žloutenka, druhý den mě ozařovali 24 hodin. Dostal jsem dvě krevní transfúze a měl jsem i otevřenou dučej na srdíčku. Naštěstí se uzavřela díky lékům, co jsem dostal v kapačkách. Byl to hodně těžký start, ale maminka mě neopustila. Byla tam celou dobu se mnou až na 8 dní, kdy byla nemocná a musela se jít domů léčit. Jinak jsme byli stále spolu, 24/7. To se mi na tom líbilo nejvíc. Tatínek za námi pravidelně jezdil a byl nám velikou oporou. Miloval jsem klokánkování, bezpečí u maminky se nic nevyrovná. Moje první Vánoce i Nový rok jsem strávil na JIPR. Kyslík jsem sice stále vyžadoval, ale časem se mi začalo dýchat lépe a 17. 1. 2023 mě převezli z JIPR na intermediál, kde o mě maminka mohla pečovat mnohem více. Byl jsem moc šikovný, kojení jsem se naučil celkem rychle, i když jsem stále ještě potřeboval kyslík, do prostoru mi musel stále foukat. Až jednou přišel zlom. Kyslík mi sebrali a šlo mi to samo. 30.1.2023 jsem šel konečně k mamince na pokoj a už nás nic nerozdělilo. Nakonec jsme jen čekali na poslední vyšetření a váhu, abychom mohli být propuštění. A dočkali jsme se. 8.2.2023 přijel tatínek, aby si nás konečně odvezl domů. Při propuštění jsem vážil 2250 g a měřil 42 cm. Maminka v nemocnici strávila 115 dní já 73 dní. Ačkoli se to často zdálo nekonečné, byli jsme stále spolu, a to mi moc pomáhalo. Od teď budeme KONEČNĚ DOMA.
Dnes jsou Tomáškovi 2 roky a je moc šikovný a plný energie. Je drobnější než jeho vrstevníci, moc nejí a je často nemocný, ale jinak je bez následků. Zatím ještě nemluví, ale to doufám brzy dožene.
Chtěla bych poděkovat zdravotnickému týmu z Mostecké nemocnice za skvělou péči a možnost být ubytovaná po celou dobu hospitalizace našeho Tomáška. A další díky patří Nedoklubku, za to, co dělá. Svými materiály nás podporují a pomohli mi pochopit situaci. A příběhy dalších dětí mi dodaly naději a sílu bojovat a nevzdat se. Nedokubko pomáhá s láskou a nadšením, a to je opravdu znát. Děkujeme!
Doufám, že náš příběh pomůže dalším rodičům…
Napsat komentář