Rita Juklová je koordinátorkou Nedoklubka pro FN v Praze v Motole. I s ní jsme si popovídaly o tom, jaká byla její cesta k Nedoklubku, co na něm má ráda, co by mu přála do budoucna. Zabrousily jsme ale i k povídání o jejím životě. Co jí baví, co dělá ve svém volném čase a kde má její rodina chatu se dočtete v našem dalším rozhovoru…
Vzpomeneš, kdy jsi se o Nedoklubku dozvěděla?
V době, kdy jsem čekala naše holčičky dvojčata jsme bohužel o Nedoklubku žádné informace neměli. Je to škoda, protože některé věci by pro nás určitě v té době byly snadnější. Protože jsme věděli, že čekáme dvojčátka, snažili jsme se dozvědět co nejvíce o těhotenství, porodu a výchově dvojčat. V té době jsme čerpali hodně informací z Klubu dvojčat a vícerčat. Připravovali jsme se také na situaci, že by mohla přijít na svět dříve, ale pravda je, že na to, co předčasný porod přináší, se ve skutečnosti připravit nedá.
Holčičky na svět ale nakonec skutečně přišly dříve… Je to tak?
Ano, narodily se v 31+5 týdnu těhotenství.
A kdy tedy proběhlo ono seznámení se s Nedoklubkem?
O Nedoklubku jsem se dozvěděla vlastně až po několika letech a poté jsem začala trošku sledovat jeho aktivity. V té době jsem ale měla už dvojčátka větší, chodila jsem do práce a snažila se vše zvládnout s minimální pomocí babiček.
Někde vzadu jsem cítila potřebu poděkovat a vrátit veškerou péči a podporu, která nám a našim dětem byla v Motole dána. Chtěla jsem také alespoň trochu pomoci ostatním rodičům, kteří byli nuceni vydat se na stejnou cestu, kterou jsme kdysi prošli i my.
Co tě nakonec přivedlo do týmu Nedoklubka? Proč jsi se vydala na „nedoklubí cestu“? 🙂
Jsem trochu „váhavý střelec“, takže cesta do Nedoklubka mi trvala déle. Sledovala jsem z povzdálí Nedoklubí projekty a říkala jsem si, že bych měla napsat Lucce Žáčkové, která bydlí v Praze co by kamenem dohodil ode mne, a sejít se s ní a popovídat si, zda bych mohla nějak pomoci.
Nakonec jsem se s manželem zúčastnila běhu pro Nedoklubko ve Hvězdě a později díky společné kamarádce jsem se spojila i s Luckou. Vše nakonec dopadlo pro mě úžasně a Lucka mi nabídla místo koordinátorky pro FN Motol a já jsem za tu příležitost velmi vděčná a dělá mi velkou radost.
Co děláš v „občanském životě“? Jaká je tvoje profese, co tě živí?
Jsem maminka na plný úvazek. Kromě dvojčátek máme ještě třetí dceru, které je 5 let. Původně jsem pracovala v cestovním ruchu, v kongresovém průmyslu. Měla jsem hezkou práci, která mě moc bavila. Souhrou různých okolností se mi ale nějak po čase stalo, že jsem se od dětí nedokázala oddělit a tak jsem se rozhodla na nějakou dobu zůstat doma a být tam kdykoli mě potřebují. A tak každý den poctivě vařím, peču a jsem v intenzivním kontaktu s pračkou, žehličkou, luxem a hadrem.
Čím jsou vyplněny tvé dny? Co tě baví a co tě naopak nebaví? 🙂
Jsem trochu nezmar, kterého baví a zajímá spousta věcí. Běhám, tancuji salsu, čtu, pletu, učím se šít a háčkuji, ale v žádném případě ne tak skvěle, jako naše šikovné tvořilky. Jsem vášnivá kuchařka a pekařka a kdyby mi někdo v kuchyni pravidelně pomáhal s nádobím, tak s radostí vařím a peču od rána do večera. K tomu všemu naše rodinka patří do novodobých chatařů a chalupářů, takže téměř každý víkend jezdíme na chatu, kterou včetně zahrady pravidelně zvelebujeme a statečně čelíme nepopulárnímu každotýdennímu balení a vybalování.
Super! To znám. Prozradíš, kde máte chalupu? 🙂
Je to chata, nachází se přímo u Berounky pod vesnicí Sýkořice. Je to mezi Nižborem a Zbečnem.
A zase zpátky k Nedoklubku 🙂 Co je tvoje srdcovka na naší organizaci…?
V Nedoklubku jsem stále relativně krátce, nemohu tedy říct, co se mi líbí úplně nejvíce. První věc, která mě ale napadla při této otázce, je energie, chuť a totální nasazení, se kterým holky vše dělají. Práce pro Nedoklubko je pro ně poslání, dělají to s radostí a stále i po letech přicházejí s novými nápady a jsou otevřené novým projektům a myšlenkám.
Jsem také naprosto nadšená z projektu Pomáháme tvořením. Jednak je to úžasný nápad a naprosto mě fascinuje, kolik šikovných a ochotných rukou se v Čechách najde, které Nedoklubko neúnavně zásobují krásnými věcmi, díky kterým my koordinátorky můžeme dělat naši „práci“ a poslat tak dál podporu a alespoň trochu radosti novopečeným rodičům, když jim třeba zrovna není do smíchu.
Toto je pro mě velmi inspirativní a jsem ráda, že jsem dostala možnost být toho malou součástí!
Co bys Nedoklubku přála do budoucna? Kam by se podle tebe mělo posunout, jakým směrem se vydat (nebo zůstat tam, kde je? 🙂 )?
Pro mě je zatím vše ještě velmi nové a vše mi přijde dokonalé. Mám pocit, že dál už se posunout ani nejde 😊 Přeji nám všem, aby Nedoklubko „jelo“ tímto způsobem dál a dál a vše ostatní přijde samo. Zároveň bych si také ale přála, aby nám práce spíše ubývala a aby se rodilo méně těch miminek, které na svět pospíchají a bylo více těch, které se u maminky „dopečou“.
Je něco, co bys ráda vzkázala rodičům předčasně narozených dětí? Těm, kteří právě teď prožívají strach o své miminko v inkubátoru?
Já jsem si dlouho vyčítala, že jsem dvojčátka nedokázala donosit déle. Trápila jsem se, že každý problém, který měla, byla moje vina. Snažila jsem se to pak dohnat co nejlepší péčí o ně a možná jsem se občas zapomněla zastavit a prostě s nimi jen tak být.
Dnes našim dvojčátkům bude za chvíli 13 let, pomalu mě přerůstají a mají ze mě srandu, pokaždé, když jim říkám, že když se narodily, vážily jako 4 kostky másla a neměly ani zadečky 😊
Můj vzkaz tedy je: neobviňujte se, věřte jim a když je to pak už možné, užívejte si to.
Napsat komentář