„Chtěla jsem svou dceru kojit co nejdéle“ (Alžběta, 28. týden, 665 gramů)

Henrietta se s námi o svůj příběh kojení předčasně narozené, ani ne tři čtvrtě kilové dcerky, podělila již před třemi lety, kdy jsme její příběh publikovali v časopise Nejste v tom sami. Od té doby Bětka vyrostla, je z ní zdravá a veselá holčička, chodí do školky, ráda tancuje, raduje se ze života. Jaké to bylo, když se narodila a její maminka se učila jí kojit?

Na začátku těhotenství jsem v tom měla zcela jasno – chci svoje dítě kojit co nejdéle to půjde! Ve 28. týdnu těhotenství lékaři rozhodli, že je třeba těhotenství ukončit, protože děťátku se v břiše nedaří a je těžce hypotrofické. Císařským řezem jsem porodila holčičku, která vážila pouhých 665 gramů. 24 hodin po císařském řezu jsem na displeji telefonu sympatického pana doktora neonatologa, který mi přišel na oddělení JIP říci, jak se malé daří, uviděla poprvé fotku mojí holčičky.

 

Pár hodin po porodu dostala dcera mé kolostrum

Když se u mně objevila mladá laktační poradkyně, ještě stále mi brněly nohy po epidurální anestezii a necítila jsem se zcela dobře. Ona však držela v ruce zkumavku a s úsměvem povídala, že by bylo fajn poslat Alžbětce alespoň pár kapek mateřského mléka. Ukázala mi, jakým způsobem si mám masírovat prsa a vyvolat laktaci. Pomyslela jsem si, že se asi zbláznila! Měla jsem rodit až za tři měsíce! Sestřička se mě snažila motivovat, i přes mé námitky! Když se po opakované stimulaci bradavek objevila první kapka kolostra, nevěřila jsem vlastním očím. Neuvěřitelně mě to „nakoplo“ a rozhodla jsem se rozkojit za každou cenu. Hned, jak mi začaly fungovat nohy a nabrala jsem trochu sil, chodila jsem na laktační buňku, kde jsem každé dvě hodiny, ve dne, v noci odstříkávala pomocí kvalitní dvojfázové nemocniční odsávačky Medela pár mililitrů mateřského mléka. Bětce to bohatě stačilo! Na začátku svého života totiž naše Bětuška potřebovala sotva 2 ml mléka – podávaného pomocí žaludeční sondičky, a to každé dvě hodiny. Postupně jsme se obě lepšily. Já jsem navyšovala výdej, Bětka příjem.

Dlouhé týdny odsávání

Nastaly dlouhé, stereotypní týdny plné odstříkávání mléka. Bylo to neuvěřitelné, kouzelné a já jsem se konečně, s odstupem času, začala cítit jako plnohodnotná matka. Po mém propuštění z nemocnice jsem doma pokračovala s odsáváním mlíčka a nosila jsem ho Bětušce do porodnice. Na JIPu Bětka strávila nejdelší dobu, než dozrála do takové míry, aby mohla být přeložena na oddělení intermediární péče. Až tam nám doktoři dovolili začít ji postupně přikládat k prsu, aby se časem naučila přisát a pít. Bylo to nesmírně komplikované, kvůli dechové podpoře a přívodním hadičkám s kyslíkem, které nám velmi překážely.

Kojení jsme se musely naučit

Byly dny, kdy byla slabá a raději jsme s ní zbytečně nemanipulovali. Ale byly i dny lepší, kdy jsme mohly kojení trénovat metodou sání mateřského mléka „přes malíček ze stříkačky“. Když se malá definitivně zbavila dechové podpory, přikládaly jsme ji k prsům takříkajíc „do aleluja“, a to s trpělivou pomocí laktačních sestřiček. Nejlépe nám to ale šlo o samotě, bez podpory zdravotnického personálu… Zkrátka: musely jsme to vykoumat společně samy. Jaká poloha nám oběma vyhovuje, jak dlouho se musíme snažit, aby byla malá sytá atd. Živě si vzpomínám na moment, jedno sobotní kojení, kdy se Bětka sama aktivně přisála k prsu a pila, až mlaskala. Můj muž to tehdy poprvé viděl na vlastní oči a dojalo ho to k slzám! Do té doby jsem ho nikdy neviděla plakat! Tak silný zážitek to pro něj byl.

Plně kojené miminko

Z porodnice jsme nakonec odcházeli po necelých třech měsících s miminkem plně kojeným, jak jsme si předsevzali. I doma jsme Bětku před a po každém kojení vážili, abychom věděli, kolik případně dokrmit. Opakované krevní odběry během kontrol v CKP poukázaly na osteopenii s nedostatkem vápníku a anémii z nezralosti. Museli jsme proto moje mateřské mléko fortifikovat a Bětce dodávat vápník a železo uměle. Proto jsem začala mít rozpačité myšlenky: „Proč těžce kojit a odsávat, když by na mléku umělém mohla třeba mít výsledky daleko lepší?“. Také méně přibírala, nežli děti na umělém mléce… A navíc: kojení mě někdy dost bolelo…

Bětka se odstavila sama

Alžbětka to nakonec vyřešila sama, po svém, jako vždy. Dorazila mi první menstruace po porodu, laktace se výrazně snížila a moje mléko změnilo kvalitu, chuť, vůni, konzistenci a ona ho začala striktně odmítat. A tak jsme, po půl roce plného kojení, „přesedlali“ na umělé mléko v kombinaci se zavedenými příkrmy (s těmi jsme začali již kolem čtvrtého měsíce). Kdyby se mi v budoucnosti podařilo čekat další miminko, budu v tom mít opět zcela jasno: budu chtít kojit svoje dítě, a to co nejdéle to půjde! Už jen pro ten pocit mezi matkou a dítětem…

Podle mě ale rozhodně není mateřské mléko nad zlato, jak kdekdo tvrdí. Daleko cennější, daleko ryzejší zlato, je sám holý život!!!