Příběh malého Vojtíška 30+2 t.t.

Dobrý den,

chtěla bych se podělit o náš příběh předčasně narozeného miminka.

V únoru 2019 jsme se dozvěděli, že první pokus početí s pomocí IVF se podařil a jsem těhotná. Radost ohromná, avšak člověk slyšel spoustu příběhů a tak jsme to brali s rezervou, přeci jen vám nikdo záruku udržitelnosti nedá. Naštěstí se nic vážného v prvních měsících těhotenství nestalo a my se po prvním trimestru a screeningu začali opravdu těšit. Vše šlo v podstatě hladce a kromě únavy v onom prvním trimestru se nic špatného nedělo. Na druhém srceeningu jsme se dozvěděli nejen pohlaví miminka, ale i to, že v růstu jsme pozadu o 6 dní, nicméně je to v normě. Na kontrole po 14 dnech to ovšem bylo už 11 dnů, byly špatné průtoky a tak jsem šla za týden na další kontrolu kdy to už bylo o 4 týdny pozadu v růstu a průtoky opravdu špatné.

Pan doktor mi vyjednal ultrazvuk v Praze U Apolináře, kde jsem následující den podstoupila vyšetření s potvrzením, že je to tak, jak mi řekl můj lékař. Nechali si mě na rizikovém oddělení v týdnu 29+3, udělali náběry a den na to už jsem měla potvrzenou preeklampsii. Vysoký tlak mě nijak neovlivňoval, kromě bolesti zad a hlavy mi bylo dobře. Podepisovalo se to spíše na miminku. Vědělo se, že mohu rodit kdykoliv skrz špatné vyživování malého a tak mi vzápětí nasadili kortikoidy, s tím, že se budou snažit mě udržet do 32. týdne. Denně jsem chodila na monitor, brala prášky na tlak a snažila se být v pohodě.

27.8. mi bohužel monitor opakovaně dobře nevycházel a tak po kontrolním UZ a informaci odlučování placenty jsem šla na akutní císařský řez a v tento den se nám předčasně narodil syn Vojtíšek s 1008 g a 35 cm. Musel okamžitě na kyslíkovou podporu, avšak po týdnu už zvládl být pouze na nostrilkách. Nebyl však den, kdy bychom neměli strach a obavy, že se dozvíme něco špatného, ale Vojtíšek byl od začátku velký bojovník a šikulka.

Velké díky patří všem sestřičkám a lékařům co se na ARU o našeho syna starali. Je obdivuhodné, jak umí s tak malými dětmi pracovat a co dnešní medicína dokáže.
Čeká nás dlouhá cesta kdy nevíme co nás může potkat, ale věříme, že máme dobře našlápnuto a vše zvládneme. Máme radost, že to takhle dopadlo a jsme rodina. Neumím si ani představit, jak by to dopadlo, kdyby člověk něco zanedbal, neřešil, protože odlučování placenty je život ohrožující jak pro miminko, tak pro matku.

Dnes jsou Vojtíškovi 2 měsíce bio a my jsme šťastni, že je tu s námi, je to naše malá velká laska.

S přáním hezkého dne

Kozáková Hana