Eliška Jelínková 23+6 tt 460 g
Bylo to mé první těhotenství po IVF (umělé oplodnění). Ze začátku vše probíhalo dobře. Jednou jsem byla hospitalizována kvůli bolesti břicha v kolínské nemocnici. Po 3 dnech mě propustili, že je vše v pořádku. V neděli 14. 5. 2017 jsem začala mít bolesti a krvácela jsem. Jela jsem na pohotovost do kolínské nemocnice a tam mi oznámili, že to vypadá na předčasný porod. RZS mě převezla do zemské porodnice u Apolináře v Praze.
Ze začátku to vypadalo, že to tak rychlé nebude, bolesti i kontrakce ustoupily. Lékaři nasadili kortikoidovou léčbu k urychlení dozrání plic miminka. V pondělí mě navštívili lékaři z neonatologie a vysvětlili mi, co bude nejspíš následovat (porod ve 24. týdnu, záchrana a další péče o miminko).
V úterý 16. 5. 2017 v 5:39 hodin jsem porodila mé miminko do dlaně, dceru Elišku. Vážila pouhých 460 gramů a měřila jen 28 centimetrů.
První pohled na ni byl plný dojmů, a to jak radosti, tak velikého strachu z budoucnosti. Porodila jsem ji ve vaku blan a s placentou,
neplakala, protože nemohla dýchat. Lékaři z neonatologie ji začali okamžitě resuscitovat, intubovat a zajišťovat jí životní funkce. Za chvíli ji odvezli na JIRP (jednotka intenzivní a resuscitační péče). Ke mně si sedla paní doktorka z neonatologie a vysvětlovala mi, co ji teď vše dělali a co ji ještě čeká na oddělení JIRP. Čekalo nás kritických 72 hodin, které rozhodnou, zda to ta malá bojovnice zvládne anebo nezvládne. V 11 hodin sem ji mohla poprvé vidět na oddělení.
Přišla jsem k inkubátoru a spatřila maličké miminko se spoustou hadiček a všeho možného, přístroje tam neskutečně pípaly. Já jen stála a plakala. Odpoledne ji uviděl tatínek. Sestřičky nám oznámily, že pokud to půjde, budeme se ji moci dotknout, přebalit ji, změřit teplotu i nakrmit injekční stříkačkou do sondy, kterou měla v žaludku. Ve mně se praly dva pocity, chci ji pohladit, ale bojím se, abych ji neublížila, když je tak křehká. Eliška spadla na svou nejmenší váhu 425 g. Dostávala mé mlezivo.
Kritických 72 hodin má bojovnice zvládla. Mě propustili domů. Za Eliškou jsme jezdili ze začátku obden, potom už denně. Po týdnu jsem se dozvěděla příčinu předčasného porodu, zánět plodových obalů. Okamžitě mi byla nasazena antibiotika a stejně tak i Elišce. Lékaři zjistili, že má otevřenou tepennou dučej (spojka mezi srdcem a plícemi). Po 3 týdnech odběry ukázaly bakterii v tělíčku, byla neklidná a měla bolestivé projevy.
Enteritida ji potrápila ještě 2 krát. Museli ji sebrat mlezivo a dostávala pouze žilním katetrem živiny a antibiotika. Byla pořád na kompletní kyslíkové podpoře. Také zjistili vyšší hladinu cukru, tak musela dostat dávky inzulínu. Po nějaké době musela dostat i transfúzi. V půlce června jsem mohla poprvé klokánkovat. Ten moment nikdy nezapomenu, jak mi ji pokládali na holý hrudník a já poprvé ucítila její tlukot srdíčka. To málé nic jsem najednou držela skoro v náručí i s těmi všemi hadičkami, bylo to nádherné. V 1. měsíci života vážila 680 g. Ve 2 měsících už 1020 g, to se i poprvé koupala. Poté už dostala nCPAP místo kompletní kyslíkové podpory a byla přeložena na JIP.
Za dalších 10 dní byla z nCPAPu převedena na vapotherm. Začala lépe dýchat. Koncem července Elišku převezli na oddělení IMP (intermediální péče), kde jsem po nějakém čase mohla být s ní hospitalizována i já. Už nebyla v inkubátoru, měla malou postýlku. V nosánku měla kyslíkové brýle a papala mlíčko přes prst injekční stříkačkou a dudlala svého prvního malého červeného dudáčka. Zjistili ji reflux (vracelo se jí mléko ze žaludku).
3. měsíc života vážila 1700 g. Blížil se původní termín porodu a nám slíbili, že bychom mohli jít domů. Nastal ten den 7. 9. 2017, den po původním termínu porodu, jsme si odváželi naši Elišku s váhou 2240 g a délkou 43 cm domů. Pořád to byl drobeček.
Doma to bylo ze záčátku težké. Na jedné straně radost, že už jsme konečně doma na druhé straně obava, zda to bude vše tak, jak má být. Zvládli jsme to. Eliška 16. 5. 2018 oslavila svůj 1. bio rok s mírami 7150 g a 66 cm. Je moc šikovná, umí lézt jako drak a začíná obcházet nábytek. Tepenná dučej se uzavřela. Po endokrynologické a zdravotní stránce je v pořádku. Dohání své zářijové vrstevníky. Očkování snáší velmi dobře. Před měsícem oslavila 2 roky biologicky.
Dnes se pyšní váhou 9980g a měří 82cm. Má už 16 zoubků. Začíná mluvit svojí řečí. Je to moc šikovná a všímavá holčička. Je to živé, hravé, trochu zlobivé a vzteklé dítě. Jsme moc rádi, že ji máme a jsme vděční lékařům a sestrám v zemské porodnici u Apolináře za záchranu života a péči o naší Elišku. Odměnou za to trápení a bolest co jsme si museli vytrpět je chvíle, kdy se na nás podívá svým šibalským kukučem, pousměje se a řekne to nejkrásnější slovo „máma“.
Napsat komentář