13. 12. 2018 jsem se vypravila na vánoční předávání dárečků do českobudějovické nemocnice. Zde jsem se setkala opět s druhou koordinátorkou Terezkou Koller, jejím synkem Tobíkem, paní vrchní Jitkou Troupovou a paní staniční Helenou Ambrožovou. Mělo to být předávání jako každé jiné, i když vlastně svým způsobem nikoliv.
Díky Terezce a celému neonatologickému oddělení jsem dostala prvotně já velký vánoční dárek. Měla jsem možnost zahrát si na Ježíška, projít pokoji, rozdat dárečky hospitalizovaným maminkám (srdíčka od paní Trskové a Janovské, sety chobotniček od paní Janovské) a popovídat si s nimi. Ani nevíte, jak moc to pro mě znamenalo. Ještě teď mám slzy v očích, když píši tento článek. A na místě jako je pokoj neonatologie to mě dolehlo tisícekrát více. Moc si toho vážím.
Vážím si práce sestřiček a lékařů, i ostatního zdravotnického personálu. Sama jsem zkušeností předčasného porodu prošla, a tak vím, jaké to je. Poté na mě čekalo další překvapení v podobě krásných dárečků od celého oddělení. I setkání s panem primářem bylo něco, co mě hluboce zasáhlo v srdci a neskutečně si jeho slov vážím. Bylo to úžasné a andělské.
V tento den jsem měla s sebou mít svého Kulíška Vojtu, který se mi v Českých Budějovicích před jedenácti lety narodil. Bylo by to krásné, ukázat právě bojujícím maminkám živý důkaz, co z jejich minimiminek může vyrůst. Bohužel ten den nemohl jet se mnou, tak jsem maminkám ukázala jeho fotografii. Věřím, že jsem jim dodala alespoň trochu naděje na to, že kilové miminko se může proměnit v pořádného chlapáka. 🙂 Sám Vojta byl smutný, protože se na to tak těšil. Dokonce měl pro sestřičky připraveny vlastnoručně vyrobené dárečky. A i sestřičky mu jeden speciální poslaly (musím prozradit, že z něho byl naprosto nadšený). Tak jsme se domluvily na další termín mezi svátky a 27.12. jsem dorazila s Vojtou a „jeho“ malou nadílkou. Vojtík si mohl prohlédnout dvě maličké holčičky, jednu v inkubátoru a druhou již v postýlce. Mohl osobně sestřičkám a panu primáři předat dárečky a popřát do nového roku vše nejlepší.
Byl to další krásný den, škoda jen, že pod hlavičkou Nedoklubka poslední. Ano, je to tak. Po devíti letech nastal čas se rozloučit a vydat se do další životní etapy. Jsem ráda, že přišla do našeho nedoklubkového života Terezka Koller, která je skvělá a jsem moc ráda, že péči o budějickou neonatologii bude mít právě ona. Nedoklubko je však moje srdcová záležitost, projekt Mámy pro mámy je moje děťátko, takže nelze jen tak „odejít“. Dál se budu snažit Terezce pomáhat shánět dárečky a potřebné věci pro „svoji“ milovanou neonatologii. Ale již ne na pozici koordinátorky.
Tímto chci poděkovat všem, se kterými jsme měla tu čest spolupracovat, všem, které jsem díky Nedoklubku potkala a se kterými mě pojí více než jen „pracovní“ pouto. Děkuji svému muži Honzovi, který za ta léta byl kurýrem, baličem dárečků, nosičem, prodavačem, kulisákem a nejochotnějším a nejchápavějším „Nedoklubákem“. Děkuji všem ženám nedoklubkovým za to, co s láskou dělaly a dělají. Speciálně děkuji Verunce Hřebejkové za to, že je. <3 Děkuji paní doktorce Sobotkové, že Nedoklubko založila, Leničce Novotné, že ho s láskou vedla. Děkuji Klárce Csirkové, že pokračovala po ní a že mě obě s Lenkou vzaly mezi sebe. A hlavně veliké díky patří současné ředitelce Lucce Žáčkové za to, že Nedoklubko nenechala skončit a ujala se ho, opečovávala ho a posunula ho do hvězdných výšin. Díky tomu může Nedoklubko pomáhat více a lépe.
Vážím si každého okamžiku, který jsem v nedoklubích řadách prožila. A věřte mi, že moje srdce pláče, nicméně změny jsou nevyhnutelné. Díky nim rosteme a posunujeme se dál.
S láskou Míša Lískovcová
V oba dva dny se předalo:
– 83 balíčků párů ponožtiček z Ponožkového rekordu (Socks for Life) – 15 chobotniček, čepičky, bačkorky a ponožtičky od Jany Němcové z Tábora – 10 chobotniček a 10 srdíček od Kateřiny Trskové z Tábora – chobotničky, čepičky a sady (chobotničky + srdíčka) + (chobotničky + minichobotničky) od Pavly Janovské z Českých Budějovic – látkové pleny od Vladimíry Leškové z Tábora – oblečeníčko a látkové pleny od Lucie Dlouhé z Černovic – overaly a pleny od Petry Dubské ze Sezimova Ústí II. – oblečeníčko a plenky zajistila od ochotných maminek Monika Pospíšilová z Měšic – srdíčka, ponožtičky, čepičky a krásné zvonečky od Pavly Ilkové z Tábora – 16 ks knihy Vítej kulíšku – 50 ks časopisů Nejste v tom sami – 5 ks kalendářů na rok 2019 – 15 ks vánočních koulí „Nejste v tom sami. S láskou Nedoklubko“, které věnovala firma Ornex Jablonec nad Nisou – 10 ks bodýček „Moje první Vánoce“ věnované Helenkou Valo a jejím obchodem Dvojčátka.cz – látkové pleny, které byly zakoupeny z peněz vybraných za fotografování a z Purpurového bazárku. Celkem se vybralo 1 200 Kč. Fotografování proběhlo u paní Zuzany Šinoglové z Vzácné chvíle fotografie. Sama paní Zuzana má 2 předčasně narozené holčičky. Purpurový bazárek se konal 27.11.2018 v českobudějovickém rodinném centru Mamánek, kde se prodávaly hračky, knížky a oblečení pro děti. Všem velice děkujeme!
Napsat komentář